Problematika analýzy nehodových dějů ve vztahu k drážním vozidlům MHD je v současné době vysoce akcentovanou problematikou. Ukazuje se několik hlavních rizikových faktorů.
Požití alkoholu a časté používání mobilních telefonů během rizikových situací jsou již dlouho známými prvky přispívajícími ke snížené pozornosti chodců. Každá srážka navíc znamená značnou ekonomickou ztrátu pro dopravní podnik, jelikož musí mimo jiné zajistit náhradní přepravu cestujících; včetně pasažérů dalších tramvají jedoucích po koleji, na které se nehoda udála.
Ve snaze o snížení rizika zranění chodce by měla být z hlediska konstrukce čelních ploch tramvají věnována adekvátní pozornost návrhu optimálního tvaru čela. Právě vhodně použitý tvar a materiály mohou minimalizovat následky kontaktu chodce s vozidlem a jeho případné vtažení pod vozidlo.
K tomu, aby mohla být čelní plocha testována a optimalizována, musí být vyvinutý a validovaný model chodce, se kterým bude možné provádět výpočty již při návrhu designu. Z historického hlediska nebyla nárazovým zkouškám a ochraně chodců věnovaná výraznější pozornost.
Rovněž by měla existovat metodika sběru dat a jejich vyhodnocování napříč dopravními podniky. Data sbíraná v rámci ČR jsou nekonzistentní a špatně analyzovatelná.
Na počátku našeho zkoumání jsme zabývali otázkou, která konfigurace figuríny vůči tramvaji je pro naše crashtesty nejvhodnější.