Za základní východisko organické teorie lze považovat úvahu, že vedle člověka jako izolovaného individua existuje také "společenství", které má také svoji samostatnou vlastní vůli. Organická teorie se od teorie fikce liší především v tom, že za způsobilého nositele volní moci nepovažuje pouze člověka jako izolovaného jednotlivce, nýbrž i sdružení osob - společenstvo.
O organické teorii právnických osob však panuje představa, že se vyžívá v primitivních analogiích "společenstva" s biologickým organismem, kdy jsou jednotlivé orgány společenstva přirovnávány k orgánům biologického organismu. I když je třeba přiznat, že organická teorie používá obrazná přirovnání, její hlavní poselství v těchto analogiích nespočívá.
Smyslem organické teorie bylo totiž odpovědět na otázku, podle jakého kritéria odlišit společenstvo, které je nositelem právní osobnosti, od pouhého "společenství k nedílné ruce", které právní osobností nedisponuje. Cílem této stati k poctě profesoru Janu Hurdíkovi je tak představení organické teorie tak, jak ji Otto von Gierke koncentrovaným způsobem sám popsal v knize "O povaze lidských svazů", (Berlin: Duncker & Humblot, 1902).