Abstrakt
Cíl: Cílem této studie bylo porovnat efektivitu čtyř typů retainerových drátů a jejich schopnost udržet stabilitu dolního frontálního úseku v retenční fázi. Dalším cílem bylo zjistit míru selhání těchto drátů, časovou distribuci selhání a také zda je ovlivněno zvýšenou viklavostí zubů po ukončení terapie fixním aparátem.
Materiál a metodika: Studie zahrnovala 50 pacient (23 mužů, 27 žen), u kterých byl přítomen dolní fixní retainer a u kterých bylo provedeno sejmutí fixního aparátu před více než 5 lety. Pacienti byli rozdleni do 4 skupin podle použitého retainerového drátu (6pramenný .0175", 3pramenný .0150", .016 x .022" 8pramenný, 5pramenný .0215").
Na sádrových modelech bylo provedeno měření Littleova indexu nepravidelnosti (LI) a mezišpičákové vzdálenosti ve 3 časech - před léčbou (T0), při sejmutí fixního aparátu a nasazení fixního retaineru (T1) a minimálně 5 let po ukončení léčby (T2). Z dokumentace byla zaznamenána jednotlivá selhání retainerů a jejich časová distribuce.
Pro ověření vlivu viklavosti na selhání byli vybráni pacienti se zvýšenou hodnotou viklavosti v čase T1 (vyšší než 15) a porovnáni s pacienty s normální hodnotou viklavosti (nižší než 15). Výsledky: Efektivita fixních retainerů není závislá na typu použitého retaineru (p = 0,750).
Byl prokázán signifikantní vliv selhání retainerů na stabilitu dolního frontálního úseku (p = 0,0002), nicméně rozdíl v četnosti selhání mezi jednotlivými dráty nebyl prokázán. Nejvíce selhání proěhlo v 1. a 5. roce retence (43,5 % a 30,4 %).
Změny mezišpičákové vzdálenosti v průběhu retenční fáze nebyly rozdílné pro jednotlivé typy drátů. Nebyl nalezen žádný statisticky významný vliv vyšší viklavosti zubů dolního frontálního úseku při sejmutí fixního aparátu na následnou četnost selhání retainerů v retenční fázi.
Závěr: Všechny zkoumané dráty mají podobnou efektivitu pro udržení stability. Významný je negativní vliv selhání na tuto stabilitu.
Zvýšená viklavost zubů při ukončení terapie fixním aparátem však toto množství selhání nezvyšuje.