Abstrakt
Článek stručně rekapituluje vývoj instituce kanovníků v církvi od jejích počátků, které bývají spojovány se sv. Augustinem a jeho "klášterem kleriků" v Hippo Regius, až po její právní ustálení na tridentském sněmu.
Usiluje o nalezení pojmových (esenciálních) znaků této instituce, které ji odlišují od jiných forem konsociací kléru v katolické církvi. Na této cestě sehrála mimořádnou roli pravidla (Regula canonicorum), jejichž původce - biskup ze severofrancouzských Met sv.
Chrodegang - bývá často považován za zakladatele instituce kanovníků v užším smyslu slova. Přijetí či nepřijetí této řehole, kterou v modifikované podobě francký panovník Ludvík Zbo žný roku 816 vyhlásil v Cáchách jako říšský zákon (odtud Institutiones Aquisgranenses) pro říšské katedrální a další významné kostely, předznamenalo pozdější definitivní členění kanovníků na řeholní (canonici regulares) a světské (canonici saeculares), resp. na kanovnické řeholní společnosti (pravidelně s Řeholí sv.
Augustina) a na světské kapituly kanovníků.