Posílení reflektivity sociálních a zdravotnických pracovníků : identifikace schopností a potřeb studentů
Abstrakt
Je třeba rozlišovat mezi různými faktory utvářejícími reflektivitu, a zahrnout mezi ně kromě vzdělávacích postupů též osobnost, zkušenosti a organizační kontext. V tom posledním je nutné brát v potaz riziko, které s sebou mohou přinášet manažerské cíle, pokud by zejména v některých organizacích či kulturách podporovaly převážně instrumentální použití reflexe.
V této studii jsme analyzovali reflektivitu 127 studentů prvního ročníku magisterského programu Řízení a supervize na Karlově univerzitě v Praze, kteří měli předchozí zkušenost v sociální práci nebo zdravotnictví. Studentům byly administrovány dva ověřené dotazníky (SRIS a PHLMS).
Sociální pracovníci v České republice mají na rozdíl od zdravotníků ze zákona přístup k supervizi, což vedlo k předpokladu, že dosáhnou vyšších hodnot ve škálách měřících reflektivitu. Tato hypotéza se nepotvrdila, nicméně podstatně vyšších hodnot na obou škálách dosáhli studenti supervize oproti studentům řízení, bez ohledu na to, zda šlo o sociální pracovníky nebo zdravotníky.
Tyto skupiny se lišily ve vysoce specifických předchozích zkušenostech se supervizí a sebereflexí, které studium supervize dle standardů ANSE požaduje. Výsledky ukazují, že efektivní rozvinutí kritických forem reflexe vyžaduje propracovanou formu supervize, která nepodléhá instrumentálním manažerským vlivům.