Posílení reflektivity sociálních a zdravotnických pracovníků : identifikace schopností a potřeb studentů
Abstrakt
Je třeba rozlišovat mezi různými faktory utvářejícími reflektivitu, a zahrnout mezi ně kromě vzdělávacích postupů též osobnost, zkušenosti a organizační kontext. V tom posledním je nutné brát v potaz riziko, které s sebou mohou přinášet manažerské cíle, pokud by zejména v některých organizacích či kulturách podporovaly převážně instrumentální použití reflexe.
V této studii jsme analyzovali reflektivitu 127 studentů prvního ročníku magisterského programu Řízení a supervize na Karlově univerzitě v Praze, kteří měli předchozí zkušenost v sociální práci nebo zdravotnictví. Studentům byly administrovány dva ověřené dotazníky (SRIS a PHLMS).
Sociální pracovníci v České republice mají na rozdíl od zdravotníků ze zákona přístup k supervizi, což vedlo k předpokladu, že dosáhnou vyšších hodnot ve škálách měříc ích reflektivitu. Tato hypotéza se nepotvrdila, nicméně podstatně vyšších hodnot na obou škálách dosáhli studenti supervize oproti studentům řízení, bez ohledu na to, zda šlo o sociální pracovníky nebo zdravotníky.
Tyto skupiny se lišily ve vysoce specifických předchozích zkušenostech se supervizí a sebereflexí, které studium supervize dle standardů ANSE požaduje. Výsledky ukazují, že efektivní rozvinutí kritických forem reflexe vyžaduje propracovanou formu supervize, která nepodléhá instrumentálním manažerským vlivům.