Abstrakt
Ve svém příspěvku jsem se zaměřila na osobnost Františka Listopada, českého básníka, prozaika, esejistu, divadelního a televizního režiséra. Letos si připomínáme sto let od jeho narození a vděčíme mu za výrazné oživení česko-portugalských kulturních vztahů.
Listopad byl mužem tří jmen. Narodil se 26. listopadu 1921 v Praze jako Jiří Synek.
Pod tímto jménem publikoval v tisku první povídky. Během 2. světové války byl pronásledován pro svůj židovský původ.
Do transportu však nenastoupil, skrýval se u přátel a byl aktivní v odboji jako člen ilegální organizace "Hnutí za svobodu". Z důvodu utajení si změnil jméno na František Listopad.
V této době také začínal jako básník a literární kritik. Po válce se stal spoluzakladatelem deníku Mladá fronta.
Po počátečním nadšení začal silně kritizovat komunistický režim, zejména kvůli omezování lidských svobod. V roce 1947 byl vyslán do Paříže jako redaktor týdeníku Parallèle 50.
Po únoru 1948 byl odvolán, ale do Československa se nevrátil. Ve francouzském prostředí se věnoval především psaní esejí a začal pracovat pro vznikající místní televizi.
V roce 1958, v době silných politických nepokojů ve Francii, emigroval do Portugalska, kde žil až do své smrti v roce 2017. Zde si opět zvolil jiné jméno, Jorge Listopad.
Salazarův silně pravicový režim považoval za omezující, ale v mnoha ohledech mnohem svobodnější, protože například nezakazoval občanům cestovat do zahraničí. Listopad se v Portugalsku kromě literární tvorby věnoval především divadelním inscenacím a stal se rovněž vysokoškolským pedagogem.
Do Československa se nikdy natrvalo nepřestěhoval, ale po revoluci v roce 1989 často přijížděl, uváděl zde své hry a vydával básnické a povídkové sbírky. František Listopad ve svých dílech s častým existenciálním zabarvením výrazně reflektoval život ve třech výrazně restriktivních režimech.