Studie nejprve představuje názory současného teoretika atmosfér Gernota Böhmeho. V Böhmeho úvahách je atmosféra ukázána jako cosi "neurčitého a nezachytitelného", a to proto, že je "totalitou", kterou je "sjednocena různost impresí".
Atmosféra představuje "jediný emocionálním stav". Dále studie vyzdvihuje Böhmeho myšlenku překročení subjektivního a objektivního pólu zkušenosti ve fenoménu atmosféry, zároveň však upozorňuje na limity pojetí atmosféry jako emocionální jednoty.
V této souvislosti studie upozorňuje na využitelnost Bergsonovy myšlenky emocionální "atmosféry" či "harmonizujícího citu". Zdůrazňuje především, že v Bergsonově pojetí je myšlenka překročení subjektivity a objektivity spojena s pojetím atmosféry jako vnitřně heterogenního a zároveň vysoce dynamického fenoménu.