Abstrakt
Teprve před několika lety, se značným opožděním za jinými resorty, přistoupily státní orgány i církve k právnímu zajištění duchovní péče v nemocnicích a její realizaci v praxi, a tedy k naplnění náboženské svobody jednotlivců i jejich kolektivů podle ústavy a předpisů mezinárodního práva. Tomu jsme věnovali již celou konferenci v roce 2017.
Neočekáváná pandemie čínského koronaviru v posledních dvou letech umocnila naléhavost rychlejšího pokračování v tomto procesu. Vždyť úplně odříznutí od svých nejbližších a vnějšího světa jsou již nejen pacienti oddělení psychiatrie, infekčních chorob (včetně koronaviru) a jednotek intenzivní péče, ale v době celostátního zákazu návštěv nemocnic úplně všichni pacienti.
Zřízení a rozšíření dosavadní duchovní péče církví o věřící v nemocnicích a péče přítomností a nasloucháním o všechny, kdo o to stojí, je zcela nutné. Vydání motu proprio Spiritus Domini z 10. 1. 2021 rozšiřující službu akolytů na ženy a zdůrazňující potřebu rozšíření této trvalé bezplatné služby mezi laiky obojího pohlaví nabízí další pomoc v péči o nemocné, kterou mohou vykonávat akolyté z řad lékařů, sester a veškerého nemocničního personálu.
Autor v druhé části pojednání podává zprávu ze své osobní zkušenosti pobytu v nemocnici v září 2020, místy úděsnou, ale také útěšnou. Na závěr podává návrhy, jak zajistit celkové zlepšení vztahu ošetřujících k pacientům.
Zdůrazňuje nutnost rozšíření počtu kaplanů v nemocnicích jako prostředku zlidštění nemocnic a k záchraně pacientů před vědomím, že jsou jen věcmi a prostředkem vědeckého bádání.