Počínaje první polovinou 19. století se v egyptském prostředí setkáváme s přítomností architektů evropského původu, kteří s sebou přinášeli historizující slohy převládající v Evropě. Ovlivnili zejména obytnou a administrativní architekturu, zatímco místní islámská náboženská architektura se zpočátku striktně držela starších lokálních vzorů.
Změna nastala na přelomu 20. a 30. let 20. století s příchodem architekta Maria Rossiho (1897-1961), který zásadním způsobem zasáhl do dalšího vývoje architektury mešit nejen na území Egypta. Předkládaný článek je výsledkem dlouhodobého terénního výzkumu.
Představuje Rossiho osobnost a zaměřuje se na případové studie čtyř z jeho projektů realizovaných na území Káhiry, kterým byla v doposud publikovaných studiích věnována minimální pozornost v porovnání s jeho největší realizací, monumentální mešitou Abú al-ᶜAbbáse al-Mursího v Alexandrii. Článek poukazuje na užitá inovativní technická, dekorativní i koncepční řešení, demonstruje vývoj, kterým prošel Rossiho styl a způsob, jakým jeho tvorba ovlivnila další architektonickou produkci.