V této studii se zabývám poslední knihou Rogera Scrutona věnovanou Wagnerovu Parsifalovi, a to ve světle Scrutonových předchozích knih o Wagnerovi (zejména knihy o Wagnerově Prstenu) a jeho estetiky hudby obecně. Děje se tak na pozadí Scrutonova rozlišování mezi symbolickým a alegorickým čtením umění a jejich uplatnění při analýze Wagnerových leitmotivů, které má, jak tvrdím, širší filozofický význam a lze je využít např. při komplexním čtení Hegelova podobenství o "pánovi a rabovi".