Abstrakt
Monografie se věnuje zmapování diatopické variability verbální flexe v dialektech evropské portugalštiny. Zaměřuje se konkrétně na alternace v 1.osobě singuláru minulého času prostého, neboť tato osoba daného času je na diatopické alternace nejbohatší a navíc nabízí i nejširší možnost odhalené jevy systematizovat.
Na základě korpusu sestaveného z dialektologických dotazníků jsou existující alternace sloves pravidelných i nepravidelných identifikovány, lokalizovány a zakresleny do map, aby bylo patrno, zda jejich zeměpisná distribuce odpovídá tradičnímu rozdělení portugalských dialektů na dialekty severní a jižní. Dále je popsán jejich historický vývoj, čímž se prokáže, že mnoho z těchto změn je dle očekáv ání projevem zachování archaičtějších slovesných tvarů.
V závěru práce jsou pak zkoumané jevy systematizovány do typologických podskupin.