Článek navrhuje klasifikovat vedlejší věty s ut po slovese facio s významen "způsobovat" primárně jako věty snahové, nikoli jako věty oznamovací či způsobovací (tj. děj vedlejší věty je zobrazen jako žádoucí a mající být realizován, nikoli jako faktický, už realizovaný). Jejich primárním významem je totiž "způsobit/zajistit, aby" a pouze ve specifických kontextech (např. je-li v řídící větě perfektum či gnómických prézens) je možný také překlad "způsobit/zajistit, že".
Tuto interpretaci potvrzuje také mikrostatistika o užívání záporek non a ne v tomto typu VV. Od těchto VV je potřeba odlišit sémanticky prázdnou (transparentní) konstrukci facio, ut s významem "dělám to, že", po níž následuje skutečná věta obsahová oznamovací.