Abstrakt
Problematika výchovy a vzdělávání žáků v přírodním prostředí patří k aktuálním tématům současnosti. Příroda představuje přirozené prostředí, ve kterém jsme se vyvíjeli miliony let a potřeba pobytu v přírodním prostředí je tak naší evoluční potřebou.
Kontakt s přírodou však v současném světě, který je orientován spíše na technologie, velmi rychle mizí. Řada výzkumů odhaluje klesající míru pobytu venku. V souvislosti s tím se objevují také nové termíny jako "porucha z deficitu přírody", kterou ve své publikaci Last Child in the Woods, použil Richard Louv.
Na potřebu většího kontaktu s přírodou tak reagují různé vzdělávací a výchovné strategie a další iniciativy, kterým není lhostejné, jakým směrem se bude utvářet vztah dětí k přírodě a jak bude pobyt venku ovlivňovat jejich zdraví. V době současné epidemiologické situace může být vzdělávání žáků v přírodním prostředí velmi žádoucí, zejména u žáků, kteří mají potíže s dodržováním nezbytných hygienických opatření.
Význam pobytu venku je v obecné rovině ověřen celou řadou výzkumů, ale vyvstávají otázky, je-li pobyt venku přínosem pro všechny děti, jak na pobyt venku reagují žáci se speciálními vzdělávacími potřebami apod. Předložená studie je rozdělena na dvě relativně samostatné části; první je zaměřena na vzdělávání žáků se speciálními potřebami v prostředí školní zahrady a druhá na vzdělávání žáků s poruchami chování v lesním prostředí.
Studie přináší několik poznatků, které se mohou stát předmětem dalšího zkoumání a diskuzí. Jde například o zjištění téměř úplné absence negativních reakcí žáků na pobyt v zahradě (za každého počasí).
Pozoruhodné jsou též zaznamenané názory některých pedagogických pracovníků na problematickou komplementaritu konceptu inkluze a vzdělávání v lesním prostředí.