Osteoartróza patří mezi nejčastější onemocnění kloubů a je charakterizována degenerativními změnami začínajícími v chrupavce, které v důsledku vedou k postižení celého kloubu. Tyto kloubní změny způsobují bolest, ztuhlost, otok a ztrátu normální kloubní funkce.
K problematice výběru metod léčby osteoartrózy se vyjadřuje řada mezinárodních doporučení. Nicméně protože dosud chybí jednoznačně účinná kauzální léčba vedoucí k remisi onemocnění, jedná se o složitou problematiku.
Navíc i možnosti účinného, ale zároveň bezpečného ovlivnění bolesti, která je nejčastější obtíží doprovázející osteoartrózu, jsou značně omezené. Všechna současná mezinárodní doporučení pro léčbu osteoartrózy se shodují v důležité úloze nefarmakologické léčby.
K farmakologické léčbě se používají analgetika (paracetamol, novalgin, slabé a silné opioidy), nesteroidní antirevmatika (lokální, celková), symptomaticky pomalu působící léky na osteoartrózu či intraartikulární kortikoidy. Na farmakoterapii těmito lékovými skupinami, jak je rozebráno v tomto článku, však mají jednotlivá mezinárodní doporučení odlišný názor.
Důležité je rovněž připomenout komplexní přístup k celé problematice s využitím nefarmakologické i farmakologické léčby přizpůsobený požadavkům a možnostem jednotlivých pacientů. Vzhledem k nedostatku účinných léků na léčbu osteoartrózy je pochopitelná snaha najít další možnosti k ovlivnění progrese či obtíží spojených s osteoartrózou.
Jednou z nových farmakoterapeutických možností k ovlivnění bolesti u osteoartrózy je využití blokátorů nervového růstového faktoru, který hraje důležitou roli v přenosu informace z periferie do center bolesti v mozku.