Tato studie se zabývá vztahem mezi metafyzickým pojetím církve, které nalezneme ve spisu Jana Husa O církvi, a jeho možným společenským uskutečněním. Je poukázáno na vlivy tohoto přístupu (Viklef a Augustin) a na obtíže, které tyto vlivy s sebou nesou.
Husovo pojetí církve má celospolečenské důsledky, protože Hus chápe církev neinstitucionálně, tedy jako kolektivní organismus všech, kteří jsou predeterminováni ke spáse. Proto je podle něj církev vrcholem všeho stvoření.
Pokud se však toto pojetí církve a s ním spojený dualismus mezi církví vyvolených a zatracenými vezme skutečně realisticky, spolu s eschatologickým očekáváním konce časů a příchodu Antikrista, pak lze očekávat revoluční vyústění, které nastalo s husitstvím. Nakonec je poukázáno na možné body, ve kterých můžeme vidět Husův celospolečenský reformní potenciál.