Abstrakt
V roce 1942 měla v ostravském Národním domě premiéru hornická opereta Děvčátko z kolonie s hudbou Rudolfa Kubína na libreto Václava Rumla, Václava Poláčka a Jana Rumla. Představení bylo nejúspěšnější operetní inscenací v sezóně.
Opereta se z hlediska libreta drží zavedených konvencí žánru, neopouští ani paletu hudebních výrazových prostředků české meziválečné operety, ale zároveň poprvé v ucelené podobě vnáší do operetní tvorby téma ostravského hornictva a jejich hudbu. Pro dobové přijetí operety je typické oscilování mezi glorifikací Kubína za zvolené téma a jeho zavrhováním pro zvolení "plytkého" žánru.
Tyto spory ostatně zrcadlí i teoretickou diskusi reprezentovanou pohledem filozofa a hudebního sociologa Theodora Adorna a následným vývojem teoretického zkoumání populární kultury. Zejména novější teorie zabývající se mimo jiné utopickým výkonem hudby mohou být podnětné pro zkoumání takového žánru jako je opereta.
Kubín se v Děvčátku z kolonie zhostil výrazových prostředků hornické dechové hudby, libretisté pak v rámci syžetu z hornického prostředí využili dobového nářečí a v důsledku vytvořili útvar do velké míry parazitující na exotizaci horníků. Přesto ale v době premiéry opereta zažila výrazný úspěch a její vliv se zmnohonásobil vydáním a rozšířením jednotlivých písní, z nichž mnohé jsou dodnes součástí hornického folkloru.
Tyto písně představují specifický kulturní jev: staví na banálních sentimentálních textech, které jsou ve vztahu k sociální realitě horníků zdánlivě irelevantní, tj. vůbec ji netematizují, a jednoduchá optimistická hudba tento dojem ještě umocňuje. Právě takovéto písně lze ale vnímat skrze teorie sentimentalismu v populární kultuře či koncepce hudební utopie.
Příznačné je, že syžet operety se stal po roce 1948 problematickým a opereta se v roce 1951 dočkala nové verze, která měla prohřešky originálu napravit. Nová verze vycházela z praxe sovětské operety, která podobná témata zpracovávala v intencích socialistického realismu, zároveň ale silně těžila právě z tradice evropské buržoazní operety.
Kubínova opereta ale dodnes přežívá zejména v originálních tvarech původních písňových čísel. Příspěvek se pokouší interpretovat Kubínovu operetu v dobovém historickém kontextu a její recepci pomocí současného přemýšlení o hudbě a populární kultuře.