Cílem článku je diskutovat podmínky územní organizace základního školství na českém venkově a ověřit, zda existuje souvislost mezi různými typy venkovských škol a odlišnými typy venkova. Venkovské školy jsou totiž obvykle vnímány v protikladu ke školám městským jako homogenní soubor, kterému jsou přisuzovány určité souhrnné vlastnosti.
A to i přesto, že venkovské školy a jejich problémy jsou velmi rozmanité. V článku je proto porovnána typologie obcí podle charakteristik základního školství vystihující rozmanitost podmínek fungování venkovských škol s typologií obcí podle jejich sociálních a kulturních charakteristik.
Na základě tří ukazatelů popisujících hlavní vlastnosti školské sítě - počet škol v obci, průměrná naplněnost jejich udávané kapacity a rozloha území, které v průměru připadá na jednu školu - bylo vymezeno jedenáct typů obcí. Mezi typologiemi byla zjištěna statisticky významná souvislost.
Venkovské školy tak nelze vnímat jako vnitřně homogenní skupinu institucí s převážně podobnými charakteristikami. Problémy, kterým venkovské školy musejí čelit při svém fungování, totiž úzce souvisí se širšími společenskými, kulturními a ekonomickými charakteristikami oblastí, v nichž se nacházejí.