Abstract
Farmakologická léčba dyslipidemií (DLP) je považována za jeden z nejúčinnějších preventivních i terapeutických postupů v oblasti kardiovaskulárních onemocnění. Po objevu statinů a jejich zavedení do praxe v 90. letech se zdálo, že vývoj hypolipidemik je u konce.
Jediné nové molekule, ezetimibu, chyběla data z velké intervenční studie a nové léky přinášely spíše potíže (CETP inhibitory, PPAR alfa/gama agonisté) a do klinické praxe se nedostaly. Další možnosti ovlivnění dyslipidemie potřebujeme pro pacienty netolerující statiny či ezetimib a pro ty, kterým současné možnosti léčby nedostačují.
K dispozici máme další perorálně podávané účinné látky (lomitapid, bempedová kyselina, deriváty omega-3 mastných kyselin) a výrazně se rozšiřuje také spektrum parenterálně podávaných hypolipidemik. K etablovaným inhibitorům PCSK9 přibývají anti-sense terapie, oligonukleotidy blokující translaci proteinu proti apolipoproteinu B, lipoproteinu (a), angiopoetinu-3.
Klinickým zkoušením prošel také první zástupce nového léčebného principu používajícího sekvence malých interferujících RNA (siRNA) namířené proti PCSK9. Všechny nové terapie by měly být využitelné v kombinacích se zavedenými hypolipidemiky.