Nefrolitiáza ledviny od žijícího i zemřelého dárce představuje u pacienta po transplantaci v budoucnu riziko obstrukce močových cest, infekce a ztráty graftu, to vše navíc při absenci typických příznaků pro renáln í koliku, ale spíše se manifestující vágním diskomfortem, horečkou, oligurií, hematurií a elevací kreatininu při hydronefróze. Rozvoj endoskopických metod a instrumentaria nabízí možnost miniinvazivních výkonů pro urolitiázu během samotné transplantace ledviny - ex vivo ureterorenoskopie a ex vivo pyelolitotomie s extrakcí litiázy.
Tyto procedury jsou dle našich výsledků i publikované literatury spojeny s vysokým stone-free rate a nízkým rizikem komplikací (ve srovnání s komplexností posttransplantačních zákroků pro urolitiázu). Měly by tedy, i přes dosavadní absenci přesných doporučení, být součástí portfolia transplantačních center