Článek vysvětluje některé koncepty starověké exegeze a načrtává trendy jejího vývoje. Objasňuje starověkou koncepci dvou rovin čtení Písma a ukazuje historickou ukotvenost alexandrijské a antiošské exegetické tradice v kultuře a vědeckém poznání své doby.
V závěru přináší také zamyšlení na tím, v čem může být starověká exegeze příkladem pro současnou interpretaci Písma. Na konec argumentuje, že exegeta nese plnou zodpovědnost za dopad své exegeze na život křesťanů a nemůže ji svalovat na Písmo.