JURISDIKCE MEZINÁRODNÍHO SOUDNÍHO DVORA VE SPORNÝCH VĚCECH: STOLETÝ PŘÍBĚH VLAJKOVÉ LODI MEZINÁRODNÍ SPRAVEDLNOSTI
Abstrakt
Článek pojednává o jurisdikci Mezinárodního soudního dvora (MSD) ve sporných věcech. Zkoumá jurisdikci založenou na souhlasu sporných stran, včetně limitů a dopadu principu konsensuální jurisdikce.
Jurisdikce MSD je právním fenoménem zásadního významu, jehož povaha je předurčena horizontálním uspořádáním mezinárodního práva. Pro pochopení mechanismu sporné jurisdikce je nezbytná určitá znalost podmínek jeho vzniku.
Proto zde má zásadní význam jeho historické pozadí a a vývoj. Právním základem převážné části judikatury MSD k jeho vlastní jurisdikci je ustanovení čl. 36 odst. 6 Statutu MSD.
A právě vzájemné působení principu konsensuální jurisdikce a principu compétence de la compétence představuje klíčový moment celého mechanismu. Jurisdikce ratione personae je determinována monopolem států na přístup do sporného řízení před MSD.
Jakkoli je toto pravidlo jednoduché, stalo se zdrojem jisté nekonsistentnosti judikatury. Jurisdikce ratione materiae je založena na souhlasu stran sporu, který mohou státy udělit několikerým způsobem.
De lege lata je řešení sporů mezi státy prostřednictvím MSD je rovnocenné s ostatními prostředky mírového řešení sporů.