Abstrakt
Ve studiích, publikovaných nedávno na stránkách časopisu AUC-HUCP, bylo analyzováno působení Jaroslava Bidla a Milady Paulové na Univerzitě Karlově, a to především s ohledem na rozvoj historické slavistiky.1 Pouze zmíněny byly jejich aktivity v rámci univerzitní extenze, resp. Výboru pro lidovýchovné přednášky českých vysokých škol pražských, jak zněl přesný název této organizace ještě na počátku 20. let 20. století.
Už dříve se ale používal také neoficiální název "extense" odkazující na anglosaský původ tohoto zajímavého fenoménu. Jeho institucionalizovaná česká, resp. československá varianta existující od konce 19. do poloviny 20. století, kdy byla transformována do Společnosti pro šíření politických znalostí, je příležitostně objektem odborného zájmu.
Obvykle je ovšem veden spíše souvislostmi s konkrétní osobností4 nebo nějakou dílčí otázkou. To je ostatně také cílem následujícího textu - ve 20. letech byl předsedou intenzivně se rozvíjející pražské extenze (spolupracující i s nově vzniklými paralelními místními extenzemi v Brně a Bratislavě) Jaroslav Bidlo a funkci tajemnice6 plnila Milada Paulová.
Téma souvisí s působením obou zakladatelských osobností české historické slavistiky na Univerzitě Karlově, dosah jejich činnosti byl ale v tomto ohledu širší - zahrnoval široké laické vrstvy zájemců o přenos vědeckých poznatků a popularizaci nejnovějších výsledků světové vědy. V této souvislosti byli Bidlo a Paulová součástí široké sítě propojující československé vysoké školy (s výjimkou škol německých a od poloviny 20. let duchovních fakult) s dalšími osvětovými a kulturními institucemi na celostátní i lokální úrovni.
Jejich role v tomto dění byla ale mnohem více než průměrná.