Výběr partnera není náhodný. Nenáhodné (asortativní) párování může být pozitivní (homogamie), kdy lidé vytvářejí páry se soběpodobnými (self-similar) partnery, nebo negativní (heterogamie, komplementarita), kdy mají partneři charakteristiky soběodlišné (self-different).
Více než sto let výzkumu ukázalo, že v párování se výrazně častěji uplatňuje princip homogamie. Jelikož se jedná o jeden z nejvýznamnějších principů párování, je homogamie dlouhodobě zkoumána napříč obory, od psychologie, sociologie, psychiatrie, etologie, po antropologii.
Cílem této narativní přehledové studie je uceleně představit a kriticky shrnout současný stav poznání v oblasti pozitivního nenáhodného párování, se zaměřením na empirickou podporu (partnerská podobnost v socio-demografických, psychologických a fyzických charakteristikách), faktory ovlivňující homogamii (sexuální orientace či kultura) a dopady partnerské soběpodobnosti na partnerský vztah (spokojenost a stabilita vztahu). Závěrem jsou diskutována metodická úskalí výzkumu a navrženy směry, jimiž by se mohl budoucí výzkum ubírat.
Vzhledem k interdisciplinaritě tématu a obrovskému množství textů zabývajícím se pozitivním nenáhodným párováním věříme, že tento text napomůže čtenářům zorientovat se v komplexní problematice, jakou homogamie je.