Vyhýbání se sexu s příbuznými neboli incestu je považováno za univerzální jev. Jednotlivé obory se však liší vysvětlením vzniku zábrany incestu.
Cílem této přehledové studie je představit teorie vyhýbání se incestu z perspektivy kulturní a evoluční antropologie, a přispět tak k pochopení komplexity celé problematiky. Důvodem nízkého výskytu incestu může být existence incestního tabu, představující ustanovené společenské normy a zvyklosti, které incestu zabraňují.
Univerzalita incestního tabu se však týká pouze nukleární rodiny, pro širší příbuzenstvo je vysoce kulturně variabilní. Nízký výskyt incestu může být také důsledkem tzv.
Westermarckova efektu, při n ěmž dochází ke vzniku sexuální averze mezi jedinci, kteří spolu vyrůstali (tj. obvykle příbuzní jedinci). Empirické studie ukazují, že jedinci, kteří spolu vyrůstali v úzkém kontaktu zhruba do 6 let věku se vzájemně sexuálně nepřitahují.
V závěru navrhujeme rozlišovat mezi sexuální indiferencí (tj. absencí přitažlivosti) vůči příbuzným v běžných sociálních interakcích a sexuální averzí, která je specifická pro sexuální kontext.