Abstrakt
Studium nerovností a sociální struktury bylo vždy jedním z výrazných témat české sociologie (Machonin, Tuček, Matějů a další). Je přitom zřetelné, že pozornost, kterou obor upíral k této problematice byla proměnlivá, a ne vždy nutně souvisela s proměnami povahy nerovností ve společnosti.
V tomto příspěvku se pokusím v návaznosti na dřívější reflexe této oblasti bádání (např. Drahokoupil 2015, Nedbálková 2012) rekapitulovat příběh přístupů k sociálním nerovnostem v české sociologii, a následně diskutovat její současné klíčové příspěvky v kontextu evropské sociologie, zejména pak kulturních přístupů ke studiu nerovností (Bourdieu 1984, Atkinson 2015, Skeggs 2015).
Pokusím se přitom identifikovat momenty potenciálně přínosné pro rozšíření studia nerovností - distribuce a způsoby akumulace majetku, nedostatečná pozornost věnovaná mechanismům konfliktu a s tím přetrvávající konsensuální étos studia, význam zdrojů nerovností mimo ekonomickou strukturu, a kulturní hierarchie a s tím související možnost kontinuity a reprodukce sociální struktury napříč výraznými změnami společenských režimů.