Kapitola se zabývá indiánským uměním, které vznikalo v Latinské Americe na přelomu 20. a 21. století. Zabývá se díly, jejichž autoři se otevřeně ke svému indiánskému původu hlásí či ve svých dílech zobrazují indigenistická témata.
Text seznamuje čtenáře s tendencemi, které jsou pro indiánské umění na přelomu 20. a 21. století charakteristické a s nimiž měla autorka buď možnost seznámit se in situ, či mohla komunikovat s autory děl (ať už osobně či prostřednictvím sociálních médií a výstav). S ohledem na velikost latinskoamerického regionu se text omezuje na několik následujících okruhů.
Text je rozdělen na podkapitoly, v nichž je čtenář nejprve uveden do historického kontextu a posléze je seznámen s fenoménem indiánského umění a jeho konkrétními příklady. Postupně se kapitola zabývá problémem definice indiánského umění a jeho pozicí v současném globalizovaném světě, problematikou textilní tvorby v Mexiku a Kolumbii a jejich srovnání, (re)prezentací Indiánů a jejich umělecké tvorby v muzeích a galeriích, současným pouličním uměním (street art) kolumbijského hlavního města Bogoty a konečně problematikou pořádání bienále věnovaných indiánskému umění na příkladu Chile.
Předmětem textu je především otázka, jak se indiánští umělci a indiánské umění vyrovnávají s globalizací a procesy, které ji doprovázejí. Dále se se zabývá tím, jakým způsobem je identita v dílech indiánských umělců a umělkyň pojímána a utvářena, jak se v nich projevují a promítají indiánská témata a motivy a, konečně, jak tuto sféru ovlivňuje stát a jeho instituce.
Pozornost přitom bude věnována takovým fenoménům, jako jsou patrimonializace či vztah státu a jeho institucí k nacionalismu, kolonizaci a utváření identit. Pramenem studie jsou především terénní výzkumy a badatelské pobyty, které autorka podnikla v Mexiku a Kolumbii, jakož i odborná literatura a rozhovory s umělci, zejména v případě Chile.