Příspěvek předkládá interpretaci dvojice motivů z Hrabalova eposu Krásná Poldi, které chápe jakožto kongeniální aplikaci tzv. mythické metody (Eliot, Joyce) na autorovu zkušenost učiněnou během brigády v kladenských hutích v padesátých letech. Je to jednak motiv Falaridova býka, který je pro autora patrně vůdčí metaforou hutě jakožto celku, a dále motiv slepé múzy, jejíž základní epifanií je ochranná známka Poldi Kladno, přičemž na sebe bere též podoby anonymních vězenkyň, které si v hutích odpykávaly svůj trest.
Na obou motivech se ukazuje, jakým způsobem jsou v Hrabalově perspektivě vzájemně provázány poezie a krása na jedné straně a bolest a utrpení na straně druhé.