Abstrakt
Chronické onemocnění ledvin (chronic kidney disease, CKD) je chorobný stav se závažnými medicínskými a sociálními důsledky. Pokud není včas diagnostikováno a léčeno, je spojeno s enormní zátěží pro zdravotní systémy.
Zároveň jde o nezávislý rizikový faktor úmrtnosti na kardiovaskulární choroby a ze všech příčin. Diabetické onemocnění ledvin se vyvíjí u 30-50 % diabetických pacientů a je hlavní příčinou konečného stadia onemocnění ledvin v západním světě.
Základními postupy při léčbě onemocnění ledvin jsou striktní kontrola krevního tlaku a blokáda systému renin-angiotenzin, nicméně ne u všech pacientů se daří dosáhnout cílových hodnot a u mnoha nemocných dochází k progresi CKD. Během posledních let máme k dispozici důkazy z robustních studií, které naznačují, že inhibitory sodíko-glukózového kotransportéru 2 (SGLT2) vykazují silné nefroprotektivní vlastnosti.
V klinických studiích u pacientů s diabetes mellitus 2. typu bylo prokázáno, že tato léčiva snižují albuminurii a proteinurii o 30-50 % a incidenci složených renálních cílových ukazatelů o 40-50 %. Inhibitory SGLT2 interferují s hlavním mechanismem proteinurické progrese CKD, tj. s glomerulární hypertenzí a hyperfiltrací.
Tento přehled shrnuje současné důkazy z recentních studií o nefroprotektivních efektech inhibitorů SGLT2 a diskutuje o jejich postavení v každodenní klinické praxi. Současně je diskutována problematika recentně rozpoznané entity - non-albuminurické varianty diabetického onemocnění ledvin (NADKD).