Studie zkoumá aspekty resentimentu v Dostojevského novele Zápisky z podzemí. Na základě dopisů, ve kterých Nietzsche Dostojevského zmiňuje, pracuje text s hypotézou, že oba myslitelé mířili na tentýž habituální postoj a že resentiment může být interpretačním klíčem k analýze člověka z podzemí.
Prostřednictvím motivu resentimentu se tudíž vyjevuje specifický antropologický obraz, který dle Nietzscheho a Dostojevského výstižně charakterizuje člověka modernity. Kritika resentimentu proto u obou ústí do kritiky moderního způsobu života, resp. těch jeho oblastí, jež jsou resentimentem prominentně prostoupeny.