Abstrakt
Tento příspěvek se zabývá pojetím královské moci, které zastávali pražští radikální kazatelé v předvečer husitské revoluce. Je založen na analýze několika latinských výkladů evangelní perikopy 21. neděle po Trojici Erat quidam regulus (Ioh 4,46), jež vznikly s největší pravděpodobností v rozmezí let 1414-1418.
Jejich vize církevní reformy těžila vedle domácích zdrojů, od nichž se odvíjel utrakvismus, také z učení anglického reformátora Johna Wyclifa. Právě jeho ideje, které zformuloval v několika svých teoreticky zaměřených dílech a zejména v traktátu De blasphemia, byly aplikovány na stav světské a církevní moci.
Byly také doloženy konkrétní intertextové vazby, včetn ě přímého vlivu kázání Jakoubka ze Stříbra a husovské sbírky Dicta de tempore na projevy připisované Janu Želivskému.