Školství představuje významnou složku společnosti, prostředí začleňování dětí do české národní společnosti i do rakouského státu. Je tedy nutné ho zapojit do celkového obrazu přechodu z rakousko-uherské monarchie do Československé republiky.
Obecný český kontext vhodně doplňuje příklad Dvora Králové nad Labem - vlasteneckého českého města na jazykové hranici, které kladlo velký důraz na rozvoj českého školství. V letech první světové války se projevila válečná bída, děti vyrůstaly bez otců, výuka byla kvůli nedostatku učitelů nebo topiva přerušena i na celé měsíce. Školy byly nástrojem rakouské státní propagandy.
I když byl přechod do Československa zdánlivě zásadní změnou, v praxi šlo o proces pozvolný a bez skutečného postihu i těch nejvíce prorakousky aktivních pedagogů.