Publikace na Filozofická fakulta |
2022
Abstrakt
V příspěvku se věnuji obrazům paměti v básnické tvorbě Františka Listopada po roce 1989, kdy začal znovu jezdit do Československa, resp. do Čech a více česky psát a rovněž zde publikovat. Vycházím přitom ze srovnání s představou paměti, kterou Listopad rozvinul v rozhovoru s Karlem Hvížďalou z roku 1980 a kterou lze popsat jako spjatou s dětstvím, diskontinuitní, různosměrnou a traumatickou; Listopad se v tomto rozhovoru vyjadřuje jako exulant v jazyce své bývalé vlasti a pro publikum, s nímž ztrácel kontakt, což jsou skutečnosti pro rekonstrukci jeho představy paměti klíčové.
Pokusím se ukázat, že tato představa paměti se výrazně propisuje i do Listopadových básní po roce 1989, v několika ohledech se v nich rozvíjí a reviduje zároveň.