Již během 19. století se čechoamerická krajanská společnost rozdělila na dva tábory, tzv. svobodomyslné a věřící (katolíky a protestanty). Mezi oběma skupinami docházelo k ostrým výměnám názorů a jednotu prokázaly pouze v době první světové války.
Tento příspěvek ale nebude zkoumat jejich vzájemnou řevnivost, nýbrž se bude soustředit na způsob, jakým se snažily uchovat si českou identitu. Důraz bude především kladen na katolickou komunitu, jelikož její nástroje byly podstatně pestřejší a cílem bude zdokumentovat a vyhodnotit, proč byla v tomto směru úspěšnější.