Abstrakt
Příspěvek je úvahou nad Jaspersovým čtením Schellinga. Komparativním způsobem osvětluje zásadní odlišnosti obou autorů v pojetí transcendence, Boha a vykresluje obrysy tzv. věčné svobody.
Pro Jasperse je celek Bytí člověku nedostižný, jeho původ a základ nezkoumá. Transcendencí můžeme být existenciálně zasaženi, v tajemných okamžicích niterného doteku zaslechneme její řeč, ale naše schopnost poznání, myšlenkového uchopení má své limity.
Schellingova metafyzika staví svobodu Boha analogicky ke svobodě člověka. Jeho existence se rodí v identitě s přírodou v Bohu.
V úvaze vycházím z Jaspersovy důkladné studie Schellingovy osobnosti a díla: Schelling. Gröβe und Verhängnis.