Thomas Nagel ve svém textu "Absurdno" problematizuje definici absurdna, již nabízí Albert Camus v Mýtu o Sisyfovi. Absurdno není střetem mezi rozumem, který hledá ve světě smysluplné vztahy, a mlčícím světem, nýbrž je střetem uvnitř nás samých.
Je střetem dvou postojů, které jsou pro člověka charakteristické, totiž vážnosti a odstupu, který může získávat i podobu ironické distance. Pokud nás takový střet definuje, je absurdno průvodním znakem lidství, nikoli problémem, na který bychom měli hledat řešení. Článek rekonstruuje několik vrstev sporu mezi Camusem a Nagelem, přičemž oceňuje jejich společný přínos, jímž je ochota filosofie považovat nesmysl za relevantní filosofické téma.