Abstrakt
Přepracování jaderných odpadů, hlubinná úložiště, malé jaderné reaktory - to jsou tři nové typy technologií, jejichž budoucí nasazení je v oblasti mírového využívání jaderné energie v současnosti intenzivně diskutováno. Předpokladem pro takové nasazení je nejenom splnění technických parametrů, ale také existence odpovídající právní úpravy.
Tento příspěvek se zamýšlí nad otázkou, jestli je současné právo na tyto nové technologie připraveno. V širší rovině má tato stať ambici přispět do teoretické diskuse o vzájemném vztahu mezi právem a novými technologiemi.
Prezentuje tezi, že zatímco novým technologiím je inherentní určitá míra neznáma, co se týče jejich dalšího vývoje, normativní systém práva je ve své podstatě statický a má omezené možnosti reagovat na nepředvídatelný vývoj v budoucnu. Vztah práva a nových technologií je limitován tímto pnutím.