Abstrakt
Únavové syndromy se stávají stále častěji zájmem odborné, ale i laické veřejnosti. Ve spojitosti s některými klinickými stavy jiných oborů/odborností (imunologie, revmatologie, onkologie, psychiatrie, neurologie) se s nimi můžeme setkat i v rámci oboru Anesteziologie a intenzivní medicína, přestože jako samostatné diagnózy nejsou uznávány [1].
Na vzniku únavových syndromů se podle současných názorů podílí zejména dlouhodobé a perzistující přetěžování imunitního a hormonálního systému organismu. Prezentovat se mohou širokou škálou symptomů - neschopnost ranního vstávání, nesnesitelné migrény, bolesti kloubů, nechutenství, palpitace a svalové křeče.
Podobně různorodý je i jejich nástup - od pozvolného, který mnohdy uniká pozornosti, až po zcela náhlé změny klinického stavu jednotlivce.