Abstrakt
Interdisciplinární spolupráce je v různé podobě a míře všudypřítomným prvkem v biomedicíně. Těžko si lze představit fungování zdravotnických institucí, kdyby v nich nedocházelo ke koordinované činnosti zástupců různých oborů a profesí, jako jsou zdravotní sestry, lékaři, psychologové, fyzioterapeuti, nejrůznější ošetřovatelé a další pracovníci.
Na některých odděleních musí být taková forma spolupráce intenzivnější a systematičtější vzhledem k náročnosti léčby, komplexnosti dané specializace a závažnosti pacientových potíží. Bez spolupráce lékařů různých specializací a dalších odborníků nemohou fungovat oddělení zaměřená na transplantace, poúrazovou péči, onkologickou léčbu, gynekologii a porodnictví, neurochirurgické operace, paliativní medicínu aj.
Zvýšená potřeba spolupráce mezi zástupci různých oborů a jednotlivých profesí ve zdravotnictví je částečně důsledkem rozvoje poznání v biomedicíně a využívání stále sofistikovanějších technologií. Obory se v posledních několika desetiletích tříští na stále více tzv. superspecializací, s čímž souvisí opakovaně diskutované negativní jevy, jako je fragmentarizace pacienta, ztráta schopnosti vnímat nemocného člověka jako celek a opomíjení psychosociálních okolností jako významného kontextu pro zdraví, nemoc a proces léčby.