Abstrakt
Tento příspěvek shrnuje aktuální doktorskou práci, jejímž cílem je analyzovat možnosti uplatnění konceptů inspirovaných tradicionalismem ve vzdělávání architektů 21. století a teoretickou přípravu na jejich implementaci do architektonického vzdělávání. Cílem je poukázat na teoretický základ podporující návrh disertační práce na ateliér tradicionalismu, který by nabízel teoretické a praktické kurzy, podporoval mezioborovou spolupráci a poskytoval k tomu specifický prostor.
Základní východisko výzkumu vychází z revidovaného pojmu "tradicionalismus" a jeho filozofického směřování v procesu podpory architektonického vzdělávání a souvisejících celostních vzdělávacích aktivit, proto bude tento pojem vysv ětlen pro objasnění názvu jako navrhované alternativy. Pojem "tradicionalismus" je využíván v různých oblastech a jeho výklady mohou být matoucí.
Jako základ pro diskusi v tomto článku autor přebírá obecnou definici tradicionalismu podle Merriam-Webstera jako "přesvědčení těch, kteří se staví proti modernismu, liberalismu nebo radikalismu". Kdyby nedocházelo k záměrnému odmítání historie tak nepřátelskému, jako je tomu v modernismu 20. století, nebylo by třeba zdůrazňovat "tradicionalismus", protože vždy se dávala přednost navazování na minulé úspěchy.
Zde se odkazuje na celistvé oživení historicky úspěšného architektonického dědictví, včetně jeho teorie, přístupu, stylu, materiálů atd. reprezentovaného delftskou školou od konce první světové války. Jako alternativní řešení tento dokument navrhuje přijmout tradicionalismus: 1/ rozšířit povinnou literaturu o úspěchy zejména z období před Bauhausem, aby se podpořilo osvojení tradičních poznatků směrem k jejich reálnému uplatnění v budoucnosti. 2/ propojení oborů umění a architektury s cílem zajistit, aby studenti architektury přenechali své umělecké podněty jiným uměleckým profesím, přičemž by spíše než naplnění svých aspirací nehleděli na praktické ohledy. 3/ začlenění tradicionalistických znalostí a dovedností do systému akreditace, aby byla uznána schopnost studentů úspěšně aplikovat znalosti z doby před Bauhausem při řešení současných problémů.
Navrhovaná alternativa může být přínosem jak pro učitele, tak pro studenty díky možnostem volby, které dříve nebyly nabízeny. Rozšířením stylistických možností čerpajících z minulosti můžeme být všichni lépe připraveni na řešení kritických výzev udržitelnosti v současnosti.
Pro komplexní zavedení tradicionalismu do současného institucionalizovaného systému nemůže být nový pokus pouhou součástí či doplňkem modernistické výuky, ale musí být přinejmenším zcela samostatnou disciplínou. Pokusy o smíšení modernismu a tradicionalismu byly vždy považovány za stylistickou volbu.
Vyčlenění prostředků (samostatné místnosti, alternativní digitální nástroje atd.) je předpokladem, aby se nový obor mohl dále rozvíjet s odkazem na klasickou archeologii a zároveň splňoval nejnovější pasivní standardy.