V padesátých až sedmdesátých létech minulého století byly hormonální peptidy z neurohypofýzy, vasopressin aoxytocin, jedním z nejvýznamnějších výzkumných programů Ústavu organické chemie a biochemie Československé akademie věd (dále také ÚOCHB) a předmětem zájmů velmi podstatné části vědecké, klinické a farmaceutické obce v tehdejším Československu. Nově vyvinuté chemické, biofyzikální a farmakologické postupy umožnily v té době četným laboratořím v řadě dalších zemí zabývat se otázkou závislostí jejich biologických aktivit na struktuře jejich molekul.
Pražský příspěvek k tomuto výzkumu je významně spojen s ÚOCHB a především se jmény Františka Šorma a Josefa Rudingera