Dědictví; inovace; udržitelný rozvoj; tradiční architektura; tradiční sochařství; vrstvený urbanismus; akupunktura země; workshopy; letní škola; klasická architektura
Abstrakt
V dnešním globalizovaném světě vrcholí krize v oblasti sochařství, městského stavitelství, architektury a urbanismu. Tato katastrofa se zjevně odráží v běžném sentimentu, který se vyskytuje v moderních městech.
Odcizení lidí, zejména ve stávajících a vznikajících metropolích, roste nebývalou rychlostí. Nic nenasvědčuje tomu, že by se tento jev měl zpomalit, přestože tu a tam byly představeny některé kreativní komunitní projekty.
Naopak, tato znepokojivá situace se neustále prohlubuje a zintenzivňuje, což má za následek stagnaci budoucího kulturního rozvoje na celém světě. Podle předpovědí bude do roku 2030 žít 60 % světové populace v městských oblastech.
Proto je pro planetu Zemi a její obyvatele nanejvýš důležité, aby se odklonili od současné sebedestruktivní modernistické ideologie uplatňované ve výše zmíněných oblastech, která je zodpovědná za vytváření veškerého našeho hmatatelného městského životního prostředí. Vzhledem k převažujícímu zavádění modernistického přístupu do výuky a praxe na školách architektury a v příbuzných oborech současný trend výstavby měst a tvorby obytného prostředí zjevně způsobuje nevyhnutelné uvadání zásadního kulturního růstu v městských oblastech. Čína a USA jsou v současnosti největšími světovými znečišťovateli životního prostředí, k čemuž do značné míry přispívá jejich průmysl a všechny ty mrakodrapy a plochy pro automobilovou dopravu, které podporují jejich obrovský ekonomický rozsah.
Odhlédneme-li od politických, ekonomických a administrativních otázek, viníkem odpovědným za náš monopolizovaný destruktivní stavební styl je odklon od tradicionalistického vzdělávání architektů, které bylo v Evropě běžně praktikováno do roku 1918. Výsledkem je, že takový nedávný celosvětový trend solitérních výškových budov a dopravou pokrytých ploch ve městech, který reprezentují především Čína a USA, má za následek nevratné narušení tradičních ulic, náměstí a všeho, co bylo stavěno podle lidského měřítka.
Proto je v těchto městech nejzávažnější a nejzřetelnější problém stagnujícího kulturního rozvoje. Na opačném spektru stojí menší středoevropská a skandinávská města, která aktivně odmítají myšlenku výstavby moderních mrakodrapů od jejího vzniku mezi vyspělými zeměmi.
Místo toho se zaměřují na ochranu vlastního architektonického dědictví, zlepšování životní úrovně, udržitelnost, štěstí a pohodu svých obyvatel. Efekt takové volby se projevuje nejen v číslech HDP, ale také v celkovém kulturním rozvoji v průměru.
Proto je pro nabídnutí nového úhlu pohledu na řešení nekonečné řady problémů, které vytváří koncentrovaná městská populace, nesporně nezbytné zavedení akreditované výuky tradicionalismu na veřejných školách architektury s důrazem na regionální tradice, místní materiály, pěší ulice, tradiční nízkopodlažní výstavbu a podzemní automobilovou dopravu. Bez nabídky nového světla již od počátečního vzdělávání bychom mohli nadále jen slepě vychovávat odborníky, kteří neznají lepší volby, když právě oni jsou těmi, kdo mají okázalou autoritu při rozhodování o tom, co a jak stavět.
Předběžné programy, které tomuto novému směru připravují půdu, se v poslední době konají v podobě workshopů a letních škol klasické architektury a sochařství v Evropě, USA a Číně. Mezi dalšími návrhy řešení pro krásnější a zdravější planetu Zemi a její obyvatele se objevuje projekt Globální akupunktura a vrstevnaté urbanistické plánování v místním měřítku.