Text je věnován životu a dílu kněze, pedagoga a spisovatele Hieronyma Antona Jarische (1818-1890). Vyzdvihuje důležité momenty jeho života spjaté se vzděláváním neslyšících a zejména jeho propojení s pražským ústavem pro hluchoněmé, Václavem Frostem a znakovým jazykem užívaným na území Čech, respektive Rakouského císařství.
Největší pozornost je věnována jeho dílu Methode für den Unterricht der Taub-Stummen in der Laut-Sprache im Rechnen und in der Religion (1851), jehož součástí je i obrázkový slovník znaků, které mohou být částečně považovány za historicky první doložitelné obrázky znaků českého znakového jazyka.