Studie představuje case study - případovou studii věnovanou obrazu Lydie Korabelnikové, sovětské údernice, v někdejším Československu a nynější České republice. Tato údernice pracovala od čtyřicátých let minulého století v továrně na obuv Parižskaja Kommuna v Moskvě a získala věhlas i pocty za to, že při výrobě obuvi šetřila materiálem.
Přesto v bývalém Československu i v nynější České republice převažuje obraz Lydie Korabelnikové jako údernice-tkadleny, která se proslavila tím, že tkala na více stavech najednou. Tyto údaje najdeme jak v oficiálních publikacích, tak v podobě určité ikony-symbolu či komunistického mýtu, kolujícího v poslanecké sněmovně, v internetových diskusích i jinde.
Studie nejprve stručně představuje tuto ikonickou podobu Lydie Korabelnikové, dále uvádí doložená historická fakta (včetně návštěvy Lydie K. v Československu, a to i ve zdejších továrnách, v roce 1950) a poté se pokouší vytknout momenty, které při dané mýtizaci mohly sehrát roli a které souvisejí s totalitní ideologií i praxí v Československu padesátých let. Interpretace je založena zejména na Barthesových analýzách mýtu z jeho studie Mýtus dnes; přitom se však ukazuje, že jeho vlastní přístup k "mýtu u levice" je nefunkční, a vlastně sám "mýtický".
Naopak i na mýtus levice lze snadno aplikovat Barthesovy teze o "buržoazním mýtu": mytologie, ať dávná či nedávná, může mít pouze historický základ (neboli mýtus je promluvou vyvolenou dějinami); mýtus nic neskrývá, jeho funkcí je deformovat, a ne nechávat zmizet; opotřebování mýtu se rozpozná podle arbitrérnosti jeho signifikace. Genderový moment, proměny rétorické strategie i další faktory přispívají k tomu, že Lydie K. posléze funguje jakožto genderová synekdocha a budovatelské simulacrum, otevřené dalším sémantickým přeznačením.