Příspěvek nabízí interpretaci anonymního nenotovaného kancionálu Piesničky (1529) jako unikátního hymnografického pramene, a to jak v českém, tak středoevropském kontextu. Jeho hodnota spočívá jednak v tom, že je zřejmě nejstarší dochovanou písňovou postilou nejen v české, ale vůbec (západo)křesťanské hymnografii (obsahuje tři ucelené cykly českých písní parafrázujících evangelijní a epištolní perikopy) a přesvědčivě tak dokládá předluterský původ tohoto hymnografického žánru, jednak v tom, že obsahuje nejstarší tištěný hymnář v češtině.
Zřejmě záměrná konfesní neurčitost Piesniček přitom nevylučuje reformně zaměřené úsilí jejich neznámého tvůrce tlumočit biblické úryvky mešní liturgie a starobylé zpěvy liturgie hodin ve vernakulárním jazyce i využití v různých konfesních prostředích tehdejších Čech.