Kniha nabízí ucelený výklad jednoho ze základních fenoménů moderní medicíny, kterým je informovaný konsenzus coby cofitió since qua non každého zásahu zdravotníka do pacientova života. Bez jeho dosažení nelze dělat s pacientem vůbec nic.
Při tom jde o poměrně spletitou soustavu vztahů mezi pojmy a hodnotami, jejíž pochopení vyžaduje zevrubný rozbor. Zkoumání se důsledně vyhýbá právním souvislostem a věnuje se pouze etické stránce tohoto vztahu.
Výklad je rozdělen do dvou částí. Část první ukazuje obecné rysy oné základní podmínky s tím, že poměrně chaotický přístup vycházející z ad hoc sebraných principů je nahrazen třemi základními kategoriemi: kategorií responsibility, ekvivalence a afiliace s tím, že afiliace vnáší do úvah o vztahu mezi pacientem a lékařem povýtce opomíjenou hodnotu důvěry a poukazuje na její čistě etické zakotvení. Základní potíž tkví v tom, že informovaný konsenzus je svou povahou dilema.
Dilematu se nelze vyhnout ani zavedením pořadí pravidel, ani precedentem a ani algoritmem z jiné oblasti. Rozhodovat je třeba vždycky de novo v každém zcela konkrétním případě, přičemž nástrojem k tomu je schopnost rozhodovat správně čili fronésis postřehnutá již Aristotelem a zkoumaná pak v průběhu dějin celou řadou myslitelů.
Druhá část nastiňuje zvláštní případy informovaného konsenzu v pěti klinických okruzích. Zejména jde o namnoze předsudky zatíženou diskuzi o eutanázii, genetiku hlavně v souvislosti prediktivního testování, testování léků na pokusných osobách, odebírání i přidělování orgánů k transplantaci a viabilitu novorozenců s nízkou porodní váhou.
Kniha je určena pro širokou odbornou zdravotnickou veřejnost a zejména pak pro lékaře všech oborů, včetně studentů posledních ročníků lékařství. Hlubší pochopení povahy informovaného konsenzu coby páteře vztahu mezi pacientem a lékařem je předpokladem jeho humanizace.