Abstrakt
Sexuální zneužívání dětí v kyberprostoru patří vzhledem ke zranitelnosti obětí a možným budoucím následkům celosvětově mezi zásadní společenské problémy (Miller, 2013). Děti a dospívající jsou z hlediska online sexuální viktimizace nejohroženější skupinu (Baumgartner et al., 2010).
Online prostředí navíc často tato skupina využívá jako prostor pro vlastní sebeprezentaci, explorují zde mezilidské vztahy nebo také realizují první sexuální zkušenosti (Subrahmanyam & Greenfield, 2008), kvůli čemuž se mohou snadněji stát obětí online sexuálního násilí. V prostředí internetu jsou pachateli sexuálního násilí často osoby, které dítě vnímají jako dostupný (náhradní) zdroj sexuálního uspokojení, aniž by apriori toužily realizovat vlastní sexualitu s dětským objektem (Miller, 2013).
Wykes (2017) upozorňuje, že kyberprostor skýtá pro potenciální pachatele některé výhody oproti reálnému prostředí. Těmi jsou např. větší anonymita, možnost oslovení většího počtu potenciálních obětí oproti reálnému světu nebo i možnost dopředu odhadnout zranitelnost potenciální oběti pomocí zjištění informací z jejího profilu (např.
Wykes, 2017 nebo Zneužívání dětí na internetu, 2020). Pachatelé online sexuálního násilí obvykle nemívají dopředu připravený plán na zneužití konkrétního dítěte - klíčová pro ně bývá spíše náhodná příležitost, která se jim naskytne (Leclerc & Proulx, 2017; Richards, 2011).