Výzkum sovětského dědictví takzvaného postsovétského prostoru se v poslední době rozšířil o nové perspektivy. Vznikly práce o sovětském "posmrtném" životě, podrobné studie paměti nebo nacionalismu.
Současné stopy sovětského internacionalismu jsou povětšinou interpretovány jako polyfonní interakce solidarity s nepochopením mezi Moskvou a někdejšími centry svazových republik v zahraniční politice, v hospodářství, kinematografii i v každodenním životě. Třicet let poté, co se Svaz rozpadl na patnáct samostatných republik, však mnohé z nich poznamenalo etnické napětí a štěpení, zejména ve třech jihokavkazských republikách.