Abstrakt
Pomočování v dětské, ale i v adolescentní populaci představuje významný psychosociální problém. Četností výskytu, asi 15-20 % pětiletých, 2-6 % sedmiletých dětí, do adolescence se trvale pomočuje 1-2 %, se řadí k nejčastějším onemocněním u dětí. Dle ICCS (International Children's Continence Society) je polysymptomatické pomočování (NMNE) řazeno mezi inkontinence s poruchou funkce dolních cest močových, monosymptomatická enuréza (MNE) je pak definována jako samostatná jednotka.
Volní kontrola plnění a vyprazdňování močového měchýře je dynamicky se vyvíjejícím funkčním procesem, který přímo závisí na věku jedince. S věkem se postupně reflexní vyprazdňování měchýře mění na volní, kontrolované, zprostředkované cestou mozkové kory (obvykle ukončeno ve 4 letech věku).
Diagnostické postupy (anamnéza, pitná/mikční karta, kalendář pomočování, fyzikální vyšetření, ultrazvuk, urodynamické vyšetření aj.) by měly zejména spolehlivě odlišit MNE od NMNE. K léčbě MNE pomočování by se nemělo přistupovat dříve než po dosažení 5 let věku (pitná/mikční režimová opatření, farmakoterapie, alarmy event. alternativní léčba).
U NMNE je pak nutné nejprve léčit primární příčinu poruchy vyprazdňování se (např. neurogenní poruchy, subvezikální obstrukce, infekce močových cest, obstipaci aj.). I přes primárně úspěšnou léčbě je nutno počítat s vysokým procentem recidiv po ukončení terapie.