Reflexiva představují velkou výzvu pro teoretický i lexikografický popis jazyka. Vzhledem ke změnám morfo-syntaktických vlastností sloves, která s sebou užití reflexiv nese, je jejich zachycení a popis vysoce relevantní pro slovesnou valenci.
V češtině fungují reflexiva buď jako reflexivní osobní zájmeno, nebo jako morfém tvořící slovesné lemma či slovesný tvar. V tomto příspěvku se zabýváme těmi jazykovými jevy, které jsou kódovány reflexivním osobním zájmenem, tj. reflexivitou a reciprocitou.
Lexikografické znázornění těchto dvou jazykových jevů zpracováváme v rámci Valenčního slovníku českých sloves VALLEX. Reprezentace ve VALLEXu využívá rozdělení lexikonu na datovou a gramatickou komponentu; bere v úvahu, že reflexivita i reciprocita jsou podmíněny sémantickými vlastnostmi sloves, ovšem morfologické změny vyvolané těmito jevy jsou systémové a lze je popsat pomocí pravidel.
Zhruba třetina lexikálních jednotek obsažených v datové komponentě lexikonu má přiřazenu informaci o možném užití v reflexivn